Ukrajinská železnice používá jiný rozchod kolejí, než mají její západní sousedé, a tak když naše vlaky překračují hranice směrem do Evropské unie, cestující musejí více než hodinu čekat na výměnu kol. Tento příklad je dobrou metaforou pro stav ukrajinských reforem po Revoluci důstojnosti: ukrajinská politika je stále systém, který běží ve starých širokorozchodných kolejích. V průběhu několika měsíců se nám podařilo zkonstruovat řadu nových vlaků, ale ty ještě nemohou normálně fungovat. Musíme modernizovat rozchod kolejí: musíme zavést nová pravidla. To není snadný úkol pro zemi s 45 miliony obyvatel, vypleněnou minulým režimem a ve válečném stavu s globální supervelmocí Ruskem. Nicméně budu-li parafrázovat skupinu Scorpions, vítr změn vane.
Změna paradigmatu
Nejdůležitější změna na Ukrajině neprobíhá v ekonomice či v politice či dokonce na legislativní úrovni. K nejdůležitější transformaci dochází v samotné ukrajinské společnosti. Ukrajinci dostali těžké očkování proti post-sovětskému syndromu v podobě Oranžové revoluce, a po Euromajdanu tato země konečně definovala nejen externí kurz svého vývoje – tedy evropskou integraci –, ale i jeho vnitřní dráhu. Lidé si vybrali obtížnou cestu sebeurčení, účasti na rozhodovacím procesu a odpovědnosti za budoucnost. Ve skutečnosti hlavním cílem této cesty není členství v EU, ale spíše kultivování a rozvoj občanské společnosti.
Dramatické události Euromajdanu a jeho následky vyhnaly Ukrajince do ulic, kde uspořádali masivní protesty. Po celé zemi se vytvořily skupiny dobrovolníků, aby prováděly různé úkoly, které stát nebyl schopen zajistit – od formování dobrovolných praporů po výstavbu bydlení pro uprchlíky. Lidé si uvědomili, že pro budoucnost své země jsou ochotni obětovat svůj čas, pohodlí, peníze a dokonce i život. Nejdůležitější věc, která se na Ukrajině změnila, je vědomí jejích obyvatel. To je slibný základ, na kterém můžeme postavit nový domov. Nyní je čas najmout talentované a angažované architekty a stavitele.
Vybudovat nový vztah
Vypuzení prezidenta Viktora Janukovyče bylo nejdramatičtějším okamžikem v historii vztahu mezi vládnoucí mocí a společností na Ukrajině, a v důsledku toho doba hájení nové vlády nepotrvá dlouho. Ukrajinci pro tento vztah požadují nový formát: vyjádřeno jazykem obchodního práva, země by neměla být akciovou společností, ale skutečným partnerstvím.
To je důvod, proč potřebujeme decentralizaci, kterou všechny politické síly považují za klíčovou reformu. To je důležité. Decentralizace není kompromis s ruským prezidentem Putinem a není to jen způsob řešení konfliktu na Východě. Decentralizace je otázkou participace. Lidé začnou diskutovat o věcech a převezmou odpovědnost za výsledek, když tento výsledek ponese jejich jméno.
Autoritativní režim – jak je dobře známo – je saň, kterou nelze zabít utnutím jediné hlavy. V první fázi revoluce šlo o to sesadit Janukovyče. V druhé by mělo dojít k modernizaci parlamentu, aby odrážel novou situaci, a ve třetí fázi bude třeba přijmout a zavést ambiciózní program reforem.
Na konci října se na Ukrajině budou konat předčasné parlamentní volby. Ještě před začátkem hlasování ale můžeme zmínit dva důležité úspěchy: tím prvním je, že drtivá většina politických sil, které budou usilovat o křeslo v parlamentu, předkládá proevropský program, takže doufejme, že Ukrajina tím ztratí svůj status tzv. nerozhodnutého státu („swing state“). Za druhé, 30 až 40 mladých vůdců z řad občanské společnosti, obchodu a žurnalistiky kandiduje na listině prodemokratických stran. Jejich úkolem bude představit veřejnosti politiku nové kvality. Dokud však nebudou položeny nové koleje, žádná z mladých stran nebude moci uspět vlastním přičiněním bez velkých peněz a mediálních zdrojů: vyhrát volby ve stávajícím politickém prostředí stojí miliony dolarů.
Většina problémů v ukrajinské politice pochází ze silného spojenectví mezi politickými vůdci a několika nejbohatšími ukrajinskými rodinami. Oligarchové jsou lepem, který drží pohromadě právě ty zdi, které se Ukrajinci snaží strhnout. Ale pokud se chcete zeptat, jakou roli hrají dnes v ukrajinském boji proti Putinovi, tak bych odpověděla, že bohužel rozhodující. Mnoho oligarchů do tohoto boje investuje své vlastní prostředky, ale samozřejmě to není čistě z pocitu vlastenectví; velké finanční koncerny bojují za své zájmy. V současné době však jsou tyto zájmy existenciální a jejich cíle se shodují s cíli státu a ukrajinské společnosti.
Přesto tato skutečnost pouze zvyšuje budoucí náročný úkol, kdy bude muset proběhnout velmi bolestivý politický rozvod, který promění oligarchy na velké obchodní koncerny s výrazně menším vlivem na rozhodovací proces, které budou nadále muset hrát podle pravidel. Válka s Ruskem posunula reformní agendu této země, ale političtí představitelé musejí dát jasně najevo všem hráčům, že jde o krátké přechodné období a že jedinou odměnou za vedení tohoto boje bude obtížný reformní proces. Úkolem nové generace politiků je proto zavést nový poměrný volební systém s preferenčními hlasy, kde voliči určí, kdo bude sedět v parlamentu bez ohledu na to, jaké pořadí kandidátů stanovili straničtí vůdci. Další zásadní reformou by bylo zavedení principů financování politických stran ze státního rozpočtu, které by bylo transparentní a podléhalo by přísné kontrole.
Občanská společnost jako pátá velmoc
Během uplynulých osmi měsíců došlo ve vztahu mezi vládou a nevládními organizacemi k tektonickým posunům, a to zejména ve vztahu mezi nevládními organizacemi a společností. V kritických chvílích, kdy orgány veřejné moci byly neúčinné, jejich funkce převzali aktivisté (a nadále je vykonávají). Pozoruhodným příkladem je veřejná iniciativa nazvaná „Reanimační balíček reforem“ – koalice více než padesáti organizací a několika stovek názorových vůdců, kteří se dali dohromady, aby společně navrhovali a podporovali reformy.
Za šest měsíců byli odborníci a aktivisté schopni prolobovat 12 hlavních zákonů v parlamentu a prosadit jejich přijetí. Patří k nim i starý ukrajinský závazek vůči Radě Evropy vybudovat systém veřejnoprávního vysílání. Jiný, prosazený díky masivnímu tlaku občanské společnosti, se týká přístupu k veřejným informacím a transparentnosti při zadávání veřejných zakázek, bez kterého by mezinárodní instituce Ukrajině nemohly poskytnout žádnou finanční pomoc. Parlament také schválil zákon o státní protikorupční politice, který zavádí doporučení Evropské komise na úpravu ustanovení o protikorupční legislativě přijatých během jednání o liberalizaci vízového režimu EU pro Ukrajinu. Je také třeba zmínit zákon o vysokých školách, který studentská komunita prosazovala již delší dobu a pro který nakonec získala parlamentní většinu. Zákon dává vysokým školám větší autonomii a upravuje vytvoření systému zajišťování kvality v oblasti vysokoškolského vzdělávání. Aktivisté také připravili a prosadili zákony, které umožní plné provádění Dohody o přidružení k EU, včetně právních předpisů o metrologii, potravinách, standardizaci a identifikaci a evidenci zvířat. V neposlední řadě ukrajinský parlament nedávno schválil zákon o lustracích, který byl doprovázen jednou z největších veřejných kampaní poslední doby, kdy tisíce lidí demonstrovaly nikoli proti, ale naopak pro tuto věc. Z celé země se sjeli aktivisté a členové nových politických stran, které vznikly po Euromajdanu, aby demonstrovali před parlamentem a požadovali splnění porevolučního slibu.
Dalším významným důsledkem vlivu nevládních organizací na politiku je připravenost politických stran prokázat finanční transparentnost, a to navzdory skutečnosti, že právní předpisy Ukrajiny upravující stranické finance patří mezi nejslabší v Evropě. Mnoho stran, které kandidují v současných volbách, se veřejně přihlásilo k závazku hnutí CHESNO (Fair), které monitoruje odpovědnost politiků, že zveřejnění majetkové poměry všech kandidátů a mezitímní účetní závěrku jejich kampaně, přestože současný zákon jim to neukládá.
To vše jsou působivé a slibné výsledky, ale dnešní Ukrajina ještě není tou zemí, za kterou lidé demonstrovali během oněch chladných zimních měsíců a za kterou právě teď bojují vojáci v konfliktu s Ruskem. Všechny prodemokratické politické síly by si měly uvědomit, že úkolem politiků je přijetí nejdůležitějších a nejobtížnějších reforem – a jejich zavedení, což je ještě důležitější –, a že tito politici musejí spolupracovat a participovat na této odpovědnosti, i když je to může stát volební podporu.
Skutečná frontová linie není na východě, ale v myslích Ukrajinců, a zde jsou hlavní zbraní plnohodnotné reformy.
Svitlana Zalishchuk
Svitlana Zalishchuk je novinářka, aktivistka a iniciátorka řady vlivných občanských kampaní na Ukrajině, včetně hnutí CHESNO (Fair), iniciativy Reanimační balíček reforem a hnutí novinářů Stop cenzuře! Pracuje jako zakládající ředitelka Centra UA, nevládní organizace se sídlem v Kyjevě.
Z anglického originálu přeložila Vladimíra Šefranka.